Nekonečný boj
Harry se rozhodl pro smrt. Už nechce čelit dalšímu utrpení. Po jeho odchodu ze scény se kouzelnický svět ocitá v naprosté temnotě. Zbytky Fénixova řádu urputně bojují proti Voldemortovi a jeho Smrtijedům, jeho členové jsou však jeden po druhém likvidováni. *** Ron s Hermionou se snaží o zničení viteálů, při střetu se Smrtijedy je Hermiona zraněna. Na koho se Ron obrátí? *** Ginny se po Harryho smrti uzavírá do sebe a upíná se na dosažení pomsty. Přidává se ke Smrtijedům a odhazuje postupně veškeré zábrany. Co všchno jí přinese snaha dostat se Voldemortovi na kůži? *** Povídka nejen o mém oblíbném páru Severus/Hermiona.
Příspěvky
Hlava vlkodlaka
7. 10. 2012
„Jistě. Teddy je dítě. To bychom se k němu měli hezky chovat, že? Nebrat mu jeho hračky.“ Při posledním slově se Andromeda otřásla. „Je to tak dávno, Belo. Přece si ještě pořád nemůžeš -“ „- pamatovat na tu pannu, co jsi mi zničila?“ dořekla za ni Belatrix. „No to si tedy ještě pořád pamatuju, Medo. Vlastně byla tvému vnukovi docela podobná. Možná by teď na chvíli on mohl být moje panenka, co myslíš?“ Znovu vztáhla ruce k Rabastanovi a švagr jí tentokrát chlapce podal. Teddyho vlasy se změnily ze světlých kadeří na nejtemnější odstín černé, jen co se ho jeho prateta dotkla. Už nekřičel, jen tiše popotahoval.
Rozsudek
7. 10. 2012
Hodiny kostelíku právě odbily osmou hodinu, Lenka se ale stále neukázala. Do mysli se mu začaly vkrádat první obavy. Poprvé začal uvažovat, zda nejde jen o dobře nalíčenou past. Chystal se odejít pryč, když vtom se do parku s prásknutím přemístilo sedm lidí. Jejich hůlky mu mířily na srdce. Dean mohl díky pouliční lampě, která krátce zablikala, než docela zhasla, rozeznat obličeje všech. Poznal své bývalé spolužáky – Nevilla, Rona, dvojčata Weasleyova i Colina – i profesora Lupina. Sedmého muže nikdy předtím neviděl, bělmo očí zářící do houstnoucí tmy však dodávalo černochovi zlověstný výraz.
Sanguis revelio!
7. 10. 2012
Sanguis revelio. Mocné kouzlo, jehož užíti lze v případech, kdy příslušníci krve vlastní ztraceni byli. Kouzlo najde ty, kteří stejného rodu jako kouzelník jsou, ať už je dělí moře, hory či ochranná kouzla jakkoli silná.
Za zvuků ticha
7. 10. 2012
Věděl, jak to myslí. I jemu se občas zatajil dech úzkostí. „Ono to má ale šťastný konec.“ Pokývala hlavou. „Já vím. Zároveň je to ale hořké. Půlku života ji miluje a stejně s ní nemůže být.“ Přemýšlivě se na ni zadíval. Z okna stavení dopadalo do zahrady světlo, díky kterému mohl zkoumat každičký rys její tváře. Za tu dobu, kdy ji znal, se naučil její kontury nazpaměť. „Jako já,“ odvážil se zašeptat. Lenka však byla zjevně ponořena ve vlastních úvahách, protože nijak nereagovala. Pastorek se neodvážil svá slova opakovat. „Kingsley, co myslíš, že se stane s Deanem, až bude po válce? Myslíš, že je tu nějaká možnost, že lidé pochopí, co udělal a proč?“ obrátila se k němu náhle.
Sblížení manželů Malfoyových
7. 10. 2012
„Paříž?“ vydechla nevěřícně. Všechno napětí a starosti posledních týdnů z ní spadly. Bill byl prozatím v bezpečí. A na jejím štěstí zase tolik nezáleželo. Navíc měla o dost víc, než si mohla přát v těch nejdivočejších představách. Draco nebyl zvráceně zlý. A nebyl jí ani lhostejný, to si musela přiznat. Tu část její osobnosti, která se stala Ginevrou, okouzloval.
Tekuté písky
7. 10. 2012
„Děti, které vzejdou z tohoto svazku, budou pilířem kouzelnické společnosti, tím jsem si jistý,“ oznámil shromážděným. „A teď, moji věrní, mám pro novomanžele svatební dar,“ Voldemortův syčivý hlas se rozlehl sálem a umlčel i ty, kteří si až do teď vyměňovali šeptavé poznámky. „Za malou chvíli přijme Ginevra Malfoyová Znamení zla a já jí s potěšením můžu oznámit, že radost z této události s ní bude sdílet i jeden člen její rodiny – Bill Weasley.“
Dívka, která si hrála s ohněm
7. 10. 2012
Odspěchala do svého pokoje, svlékla se a zavřela do koupelny. Svezla se po chladivé zdi na podlahu a rozplakala se. Horké slzy jí smáčely tváře, úlevu však nepřinášely. Hnusila se sama sobě. Líbilo se jí to! Dala mu tím nad sebou nevídanou moc. Žaludek se jí zvedl a ona jen tak tak stačila nasměrovat proud zvratků do záchodové mísy. Nakonec se uklidnila natolik, aby si napustila koupel. Ponořila se do horké vody a pečlivě si drhla každičký kousek těla v marné snaze dostat pryč vzpomínky na jeho doteky. Na okamžik ponořila hlavu pod vodu – bylo by tak lákavé se nevynořit. Pud sebezáchovy jí však nedovolil zůstat pod vodou.
Náhle dospělá
7. 10. 2012
Ztratil trpělivost. „Tak poslouchej, holčičko,“ začal. „Máš naprostou pravdu. Kdybych tě miloval, chtěl bych naše dítě. Ale tebe mi vnutili rodiče – já o žádnou svatbu nestál. Jistě, bylo fajn moct si s tebou užít – máš vážně pěkné tělo a tvoje nezkušenost mě vzrušuje – nikdy bych si tě ovšem nevzal. Chci někoho jiného.“ Dívala se na něj prázdným pohledem. Teprve teď jako by se jí otevřely oči a ona konečně spatřila to, co celou dobu odmítala vidět. Opravdu ji nemiloval. Jen si s ní hrál. A ona zabila své dítě. Kvůli němu. Kvůli té jeho zpropadené hře.
Lenčina starost
5. 10. 2012
Lahvičky s veritasérem byly uloženy jako posledně na nejvyšší polici. Opatrně vykoukla ze dveří, aby se přesvědčila, že nikdo nejde, a pak na flakónky namířila hůlkou. Přistály jí v dlaních. Prvně je chtěla rozbít jako minule, ale pak jí napadlo něco lepšího. Rychle je odzátkovala a chystala se je vylít do malého dřezu. Pak by je naplnila vodou a doufala, že nikdo nic nepozná. „Polož to.“ Kingsleyho hlas zněl autoritativně, přesto byla na okamžik v pokušení lahvičky vylít. Nakonec jen spustila ruce k tělu. Přiskočil k ní a vyrval jí drahocenný obsah z dlaní. „Co to vyvádíš?“ štěkl na ni prudce.
Šťastná, přešťastná Země
24. 8. 2012
„Povídejte nám to,“ vyzvala ji Hermiona jemně. „Kdo je ta dívka?“ „Elena,“ zasnila se Besim. „Elena z Havraspáru.“ Hermiona zbystřila při zachycení známého jména. „Ta dívka je Helena z Havraspáru, dcera Roweny?!“ vydechla šokovaně. „Tak jest,“ potvrdila stařena. „Ona ukryla tu matčin diadém. Nikdo ho ale nenajde,“ přikývla spokojeně. „Tom ho tu hledal?“ vypálila Hermiona otázku. Znovu ji našly stařeniny slepé oči. Ten pohled byl znepokojivý a dívka by nejraději vzala nohy na ramena a utekla. „Tom,“ zopakovala žena to jméno. „Tom se tu učil. Učil ode mne. Já ho kouzlům od báby naučila. A on mne po vašem – po anglicku,“ řekla pyšně. „Řekl, že jednou si pro diadém přijdou cizí lidé,“ zamnula si ruce, „že ho budou chtít odnést.“