Nekonečný boj
Harry se rozhodl pro smrt. Už nechce čelit dalšímu utrpení. Po jeho odchodu ze scény se kouzelnický svět ocitá v naprosté temnotě. Zbytky Fénixova řádu urputně bojují proti Voldemortovi a jeho Smrtijedům, jeho členové jsou však jeden po druhém likvidováni. *** Ron s Hermionou se snaží o zničení viteálů, při střetu se Smrtijedy je Hermiona zraněna. Na koho se Ron obrátí? *** Ginny se po Harryho smrti uzavírá do sebe a upíná se na dosažení pomsty. Přidává se ke Smrtijedům a odhazuje postupně veškeré zábrany. Co všchno jí přinese snaha dostat se Voldemortovi na kůži? *** Povídka nejen o mém oblíbném páru Severus/Hermiona.
Příspěvky
Odejdi
24. 8. 2012
„Možná jsme na nejlepší cestě k osvobození Billa Weasleyho. Je nás ale málo, Remusi, příliš málo na to, abychom zmohli něco významnějšího. Stačíme tak na to, abychom stopovali osamělé záletníky. Kdybychom však chtěli zaútočit, potřebovali bychom další členy.“ „V pořádku. Chápu tě. Ale nepomůžu ti. Vím, co si o mně myslíš, a nejsi daleko od pravdy. Jsem zbabělý slaboch. Nemůžu však jinak.“ „My tě potřebujeme,“ řekl Kingsley pevně. „Potřebujeme tvoje zkušenosti a nadání. Ty nechceš lepší svět pro svého syna, Remusi? Vážně si myslíš, že je pro něj dobré strávit celý život na jednom akru půdy – bez možnosti rozvíjet svůj kouzelnický potenciál? Bez šance najít si kamarády a přítelkyni?“ „Dost,“ Lupin bouchl pěstí do stolu, až zavrzal.
Na plese masek
7. 8. 2012
Znovu údivem vykulila oči. „Děkuju.“ Místo toho, aby reagoval na její slova, po ní vrhl neverbální zaklínadlo. Byla příliš pomalá, sotva stihla vytáhout hůlku, když ji jeho Petrificus totalus znehybnilo. S ošklivým prasknutím dopadla na kamennou podlahu a jen zázrakem se nepraštila do hlavy. „Finite incantatem,“ švihl hůlkou. „To bylo neuvěřitelně pomalé. Takhle Temnému pánovi k ničemu nebudete.“ Zatnula zuby a snažila se nemyslet na bodavou bolest v kotníku. Dokulhala trochu stranou, kde se bezmocně svalila na židli. Snapeových opovržlivých pohledů si nevšímala. „Nebyla jsem připravená na váš útok, nic jste neřekl a vrhl jste po mně kouzlo,“ zaprotestovala. Už pochopila, že tenhle trest nebyl projevem jeho dobré vůle.
Polibky a lži
7. 8. 2012
Snape znovu přiblížil svůj obličej k mladíkovu. Zkoumavě se vpíjel do jeho očí. „Nejsi do ní snad zamilovaný, že ne?“ zajímal se ledově. „Nenamlouváš si, že tu malou miluješ? Je to jen žádost těla, že ano?!“ „A kdyby ne?“ Dracova pýcha a arogance v mžiku zmizely a nahradila je bolest. „Kdybych ji miloval?“ „Pak by jedinou cestou bylo rychle to skončit,“ odpověděl Snape temně. „To přece nejde,“ odporoval. „Stejně dobře bych si mohl vyřezat srdce z těla.“ „Já nežertuju.“ Další zničující pohled. „Takováhle láska nemá budoucnost. Buď ty zničíš ji, nebo ona tebe... Co si vybereš?“
Noční toulky
2. 8. 2012
Na kraji Zapovězeného lesa stále zářilo stříbřité světlo vydávané neznámým Patronem. Tiše se k němu kradla, když se jí za zády ozvalo ostré: „Finite incantatem.“
Prudce se otočila, aby neznámého odhodila nějakou dobře mířenou kletbou, on byl však rychlejší.
„Expelliarmus.“
Hůlka jí s trhnutím vylétla z prstů. Vlna strachu jí zaplavila útroby, když pohlédla na temného zakuklence, který ve štíhlých prstech točil s její hůlkou. Měla pocit, že ty ruce už viděla...
Ukolébavka
27. 7. 2012
Brouzdala pustými ulicemi a nakukovala zvědavě do každé výkladní skříně. Zastavila se i u prkny zatlučeného vchodu do Taškářových žertovných rekvizit. Ačkoli si je zakazovala, začaly k ní pozvolna přicházet vzpomínky na její bratry, na Harryho, na časy, které se už nemohly opakovat. Zuřivě máchala rukama, jako by mohla dotěrné myšlenky odehnat. „Ginevro?“ ozvalo se jí za zády. Prudce se otočila. „Draco,“ vydechla.
Sůl v očích
23. 7. 2012
Ach, ano,“ pokýval Aidann hlavou, „málem jsem zapomněl. Pan Draco podepíše předsvatební smlouvu sám za sebe, to jistě. Ale vzhledem k tomu, že zatím není oprávněn disponovat majetkem, který zdědil po svém dědečkovi, panu Abraxasi Malfoyovi, musí smlouvu signovat i pan Lucius Malfoy.“
Lucius spokojeně přikývl. „Přesně tak.“
„V době svatby už však pan Draco bude mít přístup k penězům po dědečkovi, ne?“ zajímala se Purie Břichnáčová. Ze všch sil se snažila, aby to neznělo ziskuchtivě, její úsilí však vyšlo na prázdno. Manžel po ní vrhl varovný pohled.
Procitnutí
20. 7. 2012
Den pomalu odezníval, jen poslední sluneční paprsky nad mořem ještě bojovaly s temnotou. Rozžatá petrolejka za oknem vrhala do zahrady přízračné světlo a před Lupinem tak tančil jeho vlastní stín. Nedokázal vydržet uvnitř domu, začínal všchny místnosti nenávidět. Malá kamenná kuchyně se spíží, v níž měli uloženy trvanlivé potraviny. Dveře do sklepa, kam se každý úplněk uchyloval, aby drápy rozdrásal svou vlastní hruď. Prostorný obývák, kde na rozkládací pohovce spávala Andromeda. Ložnice, která už měsíce nepoznala lásku. Dětský pokojík, jemuž zoufale chyběla veselá bezstarostná atmosféra. Sevřel ruce do pěstí, zarýval si nehty do měkkých polštářků dlaní, aby nekřičel.
Tajné soužení Astorie Greengrassové
18. 7. 2012
„Ještě než se vrátíte do Bradavic, chtěl bych se vás zeptat na jednu otázku, Astorie,“ nadhodil a sledoval, jak se červená. Bylo mu jasné, že ji teta důkladně zpracovala. Na okamžik měl chuť na všechno rezignovat a utéct někam daleko, rychle se však vzpamatoval. Otec má pravdu, jsem Malfoy, pomyslel si hrdě. A Malfoy občas musí něco obětovat – v tomhle případě někoho.
„Tak se půjdeme projít?“ navrhla a ukázala rukou směrem k několika vzrostlým bukům.
„Ne,“ odmítl. „Musíme se rychle vrátit dovnitř... Astorie,“ malinko zaváhal a ona v jeho očích zase spatřila ten cizí záblesk. Děsil ji; ten, kdo se nyní prodral na povrch, by byl schopen jí zlomit srdce. „Chtěl bych se vás zeptat, jestli se mi zaslíbíte.“
Portrét
17. 7. 2012
„Jestli je chcete vidět, jste u nás kdykoli zvána,“ pousmál se Draco. Podivila se, že jí vyká, zároveň ji to však potěšilo. Připadala si náhle dospěleji než na svých patnáct let. Dracovi to však divné nepřišlo – vzbuzovala v něm respekt a kvůli její uzavřenosti měl pocit, že by si měl držet odstup, aby ji nepolekal. „Nevím, jestli by mi to strýc s tetou dovolili,“ přiznala. „Ale přišla bych ráda.“ „Domluvím to s nimi,“ slíbil. „Když se zaručím, že se vám nic nestane, určitě vás pustí.“ Líce jí přelil matný ruměnec a Draco pocítil zvláštní a nečekanou touhu té dívce vykouzlit na tváři úsměv. „Vždyť neumíš na koni ani jezdit,“ vložila se do toho Dafné. „Ale já jsem obstojná jezdkyně – klidně bych tě doprovodila na vyjížďce."
Komnata nejvyšší potřeby
17. 7. 2012
Nedočkavě začala chodit kolem gobelínu a usilovně myslela na všechnu literaturu a pomůcky, které si pro své cviční přála mít. Se zavřenýma očima prošla potřetí tam a zpět. Když uvolnila pevně semknutá víčka, málem vykřikla radostí – opravdu tu byla malá dvířka, na něž si ze čtvrtého ročníku pamatovala. Vzala za kliku a se směsicí napjatého očekávání a obav vstoupila dovnitř.