Prolog
Hermiona skrytá ve skříni tichounce oddechovala. Slyšela Voldemortův studený sykot i znechucené šeptání ostatních Smrtijedů. Ale neslyšela Severusův hlas a to jí působilo takovou bolest, jako by ji cejchovali doběla rozžhaveným železem. Co byl Bellatrixin Cruciatus v porovnání s vědomím, že Severus je mrtvý? Její agónii zastavil Voldemortův hlas.
„Severusi, vyřízli ti snad jazyk?“ ptal se Pán zla zdůrazňujíce každou sykavku. Hermioně se nesmírně ulevilo, když slyšela černokněžníka vyslovit milované jméno. Je živý, pomyslela si s vděčností. Vzápětí ale vystřízlivěla. Z tohohle pekla není úniku. Rozhodně ne pro oba. Znovu zalitovala, že přísná bezpečnostní opatření, která Severus zavedl, nedovolují nikomu se přemístit dovnitř či ven. Nemohla ani přivolat pomoc Patronem, protože Severusova zaklínadla tomu bránila. A ještě ke všemu všechna ta kouzla na dům seslal dávno předtím, než se přistěhovala, a nikdy ji s nimi neseznámil. Nemohla je tedy zrušit. Z úvah ji opět vytrhnul Voldemort.
„Všechny ty Cruciaty ti nestačily, můj drahý příteli? No nevadí, dokud mi neodpovíš, budeme pokračovat,“ zasmál se studeně.
„Nemůžeš mi ublížit,“ slyšela Hermiona Snapeův sametový hlas. Mluvil trhaně a težce oddechoval po každém slově, ale přesto z něj sálala síla, jakou dosud nepoznala. Byl odhodlaný čelit bolesti a neprozradit nic. Ještě včera si Hermiona myslela, že ho miluje. Láska, kterou cítila teď, byla s tou včerejší nesrovnatelná. Jako hlavička špendlíku v porovnání s nekonečným vesmírem. Poznání, že je středem jejího světa, ji ohromilo. Jeho statečnost a nezlomnost na ni udělala dojem. Vědomí blížícího se konce ji k němu přimklo silněji, než by byla ještě před hodinou schopná uvěřit. Doslova cítila fyzickou bolest při představě Severusovy smrti. Propast, která se před ní otevírala, byla tak hluboká, že jí to vyráželo dech.
„V tom se mýlíš, Severusi. Jsem ochoten se vsadit, že ti ublížím tak, až mě budeš prosit o smrt.
Bello?“
„Ano, můj pane?“
Hermiona slyšela Bellatrixin tichý mumlavý hlas a lehké kroky, jenž se zastavily kousek od Voldemorta.
„Přemísti se do hradu a dones Masku,“ přikázal jí. Místnost opět zaplavil tlumený šepot Smrtijedů.
Hermiona zbledla, když hlasitý sten prořízl vzduch. Netušila, co ona Maska je, ale ze Severusova výkřiku naplněného čirým děsem ji mrazilo.
„Ale copak, Snape, snad se nebojíš,“ šeptal mu Pán zla do ucha. „Myslel jsem, že jsi statečnější. To bude asi krev tvého otce, která ti koluje v žilách. Krev zbabělce... Ale pořád se ještě můžeš zachránit,“ ušklíbl se.
„Nikdy,“ vykřikl Snape.
„Ale no tak, vždycky jsi byl rozumný. Prostě mi pověz, kde je teď Harry Potter a proč jsi měl v posteli tu mudlovskou šmejdku?!“
Na Voldemortův dotaz reagoval profesor vzpurným mlčením. Hermiona toužila, aby promluvil a zachránil se, ačkoli ta rozumnější stránka jí řekla, že Snape zemře bez ohledu na to, zda Voledemortovi Harryho prozradí či neprozradí. Ze situace, do které se dostali, nebylo prostě úniku. Přivřela oči a přála si, aby byla schopná odejít. Nechtěla slyšet, jak ho Voldemort umučí. Jenže nohy měla jako z kamene. Jako by ve skříni zapustila kořeny. Znehybnělá strachem o Severuse dál naslouchala jeho rozhovoru s Pánem zla.
„Na první otázku nemůžu odpovědět už jen proto, že neznám odpověď. A co se týče Hermiony, byla se mnou v posteli proto, že je moje manželka,“ vypravil ze sebe po chvíli Snape.
Místnost ztichla a Hermiona pocítila obrovskou vlnu magie, která se prohnala pokojem. Pak slyšela rozčilené mumlání a kroky, které přešly k Severusovi.
„Je mrtvý?“ zeptal se Voldemort. Hermiona zapomněla dýchat, jak čekala, co dotazovaný odpoví.
„Ne, pane, jen v hlubokém bezvědomí. Vaše kouzlo-,“ šeptal s posvátnou úctou Malfoy starší. Pán zla ho ale přerušil.
„Bylo by pro něj možná lepší, kdyby mrtvý byl. Až se vrátí Bella, vzbudíme ho a pobavíme se s ním a s Maskou. Do té doby ho zamkněte ve sklepě a hlídejte. To svěřím tobě, Luciusi. A nezapomínej, že je tu stále tvoje drahá žena. To jen kdyby tě napadlo starému kamarádovi pomoci.“
Malfoy namířil na bezvědomého Snapea hůlkou a neverbálním zaklínadlem ho zvedl do vzduchu. Hermiona slyšela jen zaklapnutí dveří. Došlo jí, že má jedinou šanci, jak změnit osud svého manžela. Nadechla se a vydechla pro uklidnění a pak s hlasitým prásknutím otevřela dveře skříně a vylezla do místnosti.
