Lumos. Budiž světlo...

A pak Lenka spatřila něco, co ji šokovalo víc než strážného nestoudné obtěžování nebo Gregoryho surové rány. Naproti ní kráčel její bývalý spolužák Terry Boot. „Terry!“ zakřičela na něj a nevšímala si Gregoryho, který zjevně ztrácel trpělivost. Boot se obrátil za zvukem jejího hlasu a překvapeně zamrkal. Přes tvář mu přeběhlo zahanbení. Vzápětí ale rychle uhnul pohledem a lehce sklopil hlavu. „Terry. Terry Boote!“ řvala jako smyslů zbavená, zatímco ji strážní s Gregoryho vydatnou pomocí táhli pryč.

Hermiona ji už nějakou chvíli úplně neposlouchala. Místo toho počkala, až bude Holly nejvíc zaujatá svým vlastním výkladem, a pak upustila na podlahu čajovou konvičku. Přesně jak předpokládala se porcelán roztříštil na střepy. Hbitě hmátla po největším z nich. Než se skřítka obrátila, měla ho schovaný pod polštářem. Nyní měla plán a zbraň. Teď už jen musela počkat, až přijde Snape.

Nejprve si prohlédla mladšího z nich. Předpokládala, že je to Patrick Creevey, otec Dennise a Colina. Měl prořídlé hnědé vlasy, jež odstínem připomínaly jeho syny. Zmatené šedé oči bloudily po jejich tvářích a nakonec nechápavě spočinuly na Dennisovi, jako by mu mohl dát nějaké vysvětlení. Druhý z mužů byl starší, jeho kratičké šedé vlasy byly také prořídlé. Na plešatém čele zela ošklivě krvácející tržná rána. Muž vzhlédl a setkal se pohledem s Ginny, která v tu ránu strnula. Znala ho. Už otevíral ústa, ale ona byla rychlejší. „Avada kedavra.“ Zelený paprsek narazil do jeho těla.

„Expecto patronum,“ opakovala vzdorně a snažila se nepřipouštět si, že je jí zima, je nešťastná, opuštěná, bez naděje. Vzpomínala na matčin úsměv, na její příběhy. Pak na Harryho a jeho přátelství. Na vánoční večírek Křiklanova klubu a na Ginny. Jenže to nestačilo. Mlha už dokonale obestřela její smysly. Stříbrný zajíc zablikal a zmizel a Lenku jako facka zasáhly jiné vidiny. Matčina smrt. Deanovo odmítnutí. Harryho smrt... Poslední, co viděla, než se propadla do bezvědomí, byla slizká strupatá ruka, která se natahovala k její tváři. Neuspěla.

Dveře domku vrzly. Lenka, která věděla, co bude následovat, se odtáhla od Deana a se slzami v očích se zahleděla na dvě malé děti, jenž zrovna vyběhly zevnitř. Asi šestiletá dívenka měla tmavé vlnité vlasy sčesané do culíku sepnutého sponkou se scvrklofíky. Podkolenky měla nedbale srolované v půli lýtek – jedna z nich byla zelená, druhá červená. Průzračně modré oči upírala přímo na Lenku a ta si uvědomila, že dívčina kukadla mají přesně ten mandlový tvar, jaký mají i její oči. Za děvčátkem se schovával o něco mladší klučina, zvědavě sestře vykukoval přes rameno. Uhlově černé vlasy měl rovné, spadaly mu až pod ramena, kde se mírně podtáčely. Pleť měl světlejší než dívenka, její barvu by Lenka přirovnala ke kávě s mlékem.

Bylo to horší, než se odvažoval pomyslet. Hermiona byla mrtvá. Mrtvá kvůli němu. Protože hloupě trval na nebezpečné výpravě k Malfoyům, protože se nechal chytit a nakonec proto, že byl tak hloupý a přímo s ní nakráčel ke Snapeovi. Náhle toho na něj bylo moc. Teď, když tu nebyl nikdo, před kým by musel předstírat sílu a rozhodnost, se sesunul k zemi a rozplakal se. Nechápal, proč zrovna ona musela zaplatit za jeho chyby. Kde je spravedlnost, když trest nedopadá na viníka přímo, ale jen prostřednictvím někoho, kdo je pro něj důležitý?

„Mám snad pokračovat v té hře, kterou jste rozehrál?! Na jedno jste ale zapomněl – Voldemort vám jedním tahem vzal prakticky všechny figury! Už tu není téměř nikdo, kdo by bojoval!“ „Jedna figurka tu zbyla,“ nesouhlasil Brumbál. Mírně se pousmál a nepřestal Severuse provrtávat vědoucíma očima. „Je tu střelec, Severusi. Nosí sice černý hábit, ale pod tím nánosem se skrývá jiná barva. On ještě může bílým vybojovat tuhle partii.“ Pak však posmutněl. „Vím, že jsem ti ublížil, příteli."

Obloha za oknem byla jasná, chystal se další hezký letní den. Nic nenapovídalo tomu, co se tu v noci odehrálo. Kdyby měla příroda vyjadřovat Ginnyiny pocity, nebe by bylo krvavě rudé. Na dubové tabuli stálo ještě osm pohárů, z nichž večer upíjeli víno. Teď však zbytky rudé tekutiny lákaly jen komáry a drobné octomilky. Jenže Ginny v sobě nedokázala nalézt sílu zvednout se z podlahy a začít uklízet. Zpod únavou našedlých víček se vykoulela jediná slza.

„Jak jsem říkal, jsem rád, že se vám vede tak dobře. Přišel jsem vás totiž pozvat na ples.“ „Na jaký ples, můj Pane?“ otázala se s jiskřičkou zájmu. „Na malý soukromý ples, který dnes večer pořádá paní Ginevra Malfoyová.“ S krutým uspokojením sledoval, jak Astorie bledne. Draco jí očividně neprozradil, že je ženatý. „Nejsem si jistá, že je mi natolik dobře, abych tančila, můj Pane,“ úzkostí se jí tajil dech. „Doufám, že to bude jediné, v čem se naše názory budou kdy rozcházet. Já jsem si totiž naprosto jistý, že vám takový ples jen prospěje,“ usmál se.

„Mám si vybrat, kudy půjdu?“ otázal se Bill nechápavě. „Ne, hochu. Máš odpovědět na otázku.“ „Na jakou?“ „Jestli má cenu žít,“ odvětil cizinec a zkoumal každý sval v Billově obličeji. Bill stáhl tvář do bolestného úšklebku. Vybavily se mu všechny bolesti a strasti, kterých byl v poslední době svědkem. Vzestup Voldemorta. Smrt Harryho Pottera. Fleuřin odchod do Francie. Smrt rodičů. Vězení. Byl v pokušení odpovědět, že za takovou cenu nemá smysl žít. Bylo to příliš těžké, naplněné jednou ztrátou za druhou. A nikde nebyla naděje na zlepšení, budoucnost v sobě neskrývala žádné přísliby. Mohlo být jen hůř.