Vzpomínky
Nedokázala se dívat, jak umírá, a tak ho zachránila. Musela mu ale vymazat paměť, aby už nedokázal zasáhnout do jejich životů. Teď, když je z něj válečný hrdina, by ho chtěla najít a vrátit mu jeho život. Co když ale Hermiona najde jiného Severuse Snapea? Co když je teď šťastný a vyrovnaný? Má právo vrátit ho zpět do světa plného ztrát? A jak s jejich osudy zamíchá vzájemná přitažlivost?
Příspěvky
Kapitola třetí
17. 7. 2012
„To muselo být jako se znovu narodit,“ řekla zamyšleně. „V té frázi je příliš mnoho pozitivního – vypadá to, jako by člověka potkalo nějaké štěstí...“ „A není to takové?“ zajímala se téměř úzkostlivě. On ale spodní tón nezaslechl. „Když nevíte, kdo jste, má to výhodu v tom, že si vlastně celý život tvoříte od základů znovu. Jenže v tom je i to úskalí – nemáte přátele, rodinu, domov – žádný zmizelý Jason Rochester se nepohřešuje –,“ polkl. „Měl jsem trochu pocit, že jsem nemohl být – dobrý člověk – když mě nikdo nepostrádá.“
Kapitola druhá
17. 7. 2012
„Au,“ vyjekla a rázem otevřela oči. Někdo nebo něco do ní bolestivě narazilo, až jí jedna z knih vypadla z náručí a s bouchnutím přistála na zemi. Vzápětí odhalila viníka – tmavovlasý muž okolo čtyřicítky do ní zjevně narazil, když kolem spěchal k jednomu z výpujčních pultů. Teď se ale zastavil, zřejmě si uvědomil, že se s ní střetnul. Otočil se, aby se jí omlouvil a Hermiona oněměla překvapením – oním mužem nebyl nikdo jiný než Severus Snape.
Kapitola první
17. 7. 2012
Co se to se mnou vlastně děje? Proč chci po osmi letech vytahovat na světlo minulost, která má podle mých nejupřímnějších dobrozdání zůstat skrytá? Přece jsem se tenkrát rozhodla -!A pak jsem to pochopila. Bylo to tak jasné, tak logické. Naprosto příznačné pro moji povahu. Potřebuji Severuse Snapea vidět tak, jako potřebuje umělec vidět svůj obraz, když ho dokončí.
Prolog
17. 7. 2012
Dívala jsem se, jak jasně rudá krev prýští z rány na jeho krku. Necítila jsem nic – ani zhnusení, ani radost, ani úlevu. Srdce mi vynechalo jeden úder a v tom tichu, do něhož se moje vlastní tělo ponořilo, jsem si uvědomila, že takhle to skončit nemá. Ať udělal cokoli, nemůžu se přece bez jediného mrknutí oka dívat, jak umírá.